Agresi se brání Ukrajina, zažila jí i Arménie
I když v médiích již zhruba dva měsíce rezonuje současná situace na Ukrajině, jednatel a majitel společnosti Marlenka international Gevorg Avetisjan stejně pozorně a možná ještě více emotivně sleduje i dění kolem Náhorního Karabachu a stále se prohlubujících dlouholetých sporů mezi Arménií a Ázerbájdžánem.
Konflikt v Náhorním Karabachu, který leží v jížním Kavkazu, ale na jeho území žijí po tisíciletí Arméni, se už dlouho považuje za sud se střelným prachem. Spory obou zemí vyústily v roce 1988 v krvavý ozbrojený konflikt nazývaný jako První válka o Náhorní Karabach, která začala masakrem arménských obyvatel města Sumgait. Šlo o klíčový incident pro arménskou stranu, válka pak trvala až do roku 1994 a vyžádala si více než 30 tisíc lidských životů. Byla ukončena vítězstvím Arménie. Na podzim roku 2020 vypukl mezi Arménií a Ázerbájdžánem ozbrojený konflikt znovu, důsledkem byly další tisíce mrtvých.
majitel Marlenky Gevorg Avetisjan
„Válka na Ukrajině, válka v Arménii. Vše prožívám, vnímám ale i srovnávám více než mnozí jiní, protože moje rodina po první vítězné válce s Azerbajdžánem odešla do České republiky,“ říká rodák z arménského Jerevanu Gevorg Avetisjan. „Ještě stále před sebou vidím, jak bylo hlavní město Náhorního Karabachu Stěpanakert skoro srovnáno se zemí, po kazetovém bombardování a užití fosforových bomb umírali civilisté, zničené byly budovy škol, zdravotnické zařízení, lidé neměli kde bydlet. Navíc Arménie se dostala do podobné situace jako Ukrajina ještě jednou při dalším konfliktu, kdy Arméni 44 dnů museli v bojích o Náhorní Karabach odolávat ázerbájdžánské a turecké armádě i žoldákům islámského státu, Pákistánu a Afganistánu, tedy ohromné početní přesile a bez pomoci ostatních zemí. Stejně jako na Ukrajině chtěli všichni svou vlast bránit, bojovat o své bytí, do armády se hlásili dobrovolníci, mladí lidé, ženy. Jakákoliv agrese v celosvětovém měřítku by měla být co nejdříve zastavena. A proto je mi líto, že světové velmoci se k tomu podle mého názoru stavějí chladně,“ dodává a je na něm vidět, jak ho tato problematika trápí.
„Stejně jako jsme již pomohli Ukrajině a s pomocí Červeného kříže a Moravskoslezského kraje poslali palety s našimi výrobky, ke dvěma desítkám zaměstnanců z Ukrajiny přibude od září dalších dvacet, kteří jsou již nasmlouváni s Úřadem práce, chceme pomoci i Arménii. I ta se musí postarat o 100 tisíc běženců z Karabachu. Napětí mezi oběma stranami konfliktu trvá stále a válka může vzplanout opět. Rád bych se podílel na založení nadace, fondu pomoci Arménii, ale nemám s tím zkušenosti, potřeboval bych někoho, kdo mi poradí, jak na to. Musíme si uvědomit, že válka se dotkne byť nepřímo nás všech a že krev má všude stejnou barvu.“
Gevorg Avetisjan pozorně sleduje dění ve své rodné zemi, má přehled o politické situaci v Arménii, o které říká, že by jí prospělo, kdyby byla neutrální a kdyby došlo k předčasným volbám. „Když dojde k agresi ve kterékoliv části světa, je to akt, proti kterému by se mělo zasáhnout, agresor by měl být potrestán. Žiju již řadu let v České republice, svou rodnou zemi budu mít ale stále v srdci a moc si přeji, aby i v tomto koutě světa zavládl klid a mír.“
Zdroj: https://pr.denik.cz/doporucujeme/marlenka.html?preview=d5709bdbead15de680762e344d16c7c4&t=1650622610&fbclid=IwAR3Js7IPw0aTuUi4yB68gzB8TwXlEVMOe3tNDY61VEmCjKzSnZfrhCXu3Us
