Slavnostní večer uspořádala Hlávkova nadace v den státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studenstva 17. 11. v Betlémské kapli. Krásný hudební zážitek přinesl Symfonický orchestr a sbor Univerzity Karlovy pod taktovkou Haiga Utidjina, který proved Requiem Giuseppe Verdiho.
Na úvod večera hovořil prorektor pověřený vedením ČVUT v Praze, prof. Ing. Zbyněk Škvor, CSc., a předseda Nadace “Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových” prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., který posluchače na koncertě přivítal. Prof. Pavlíček připomněl ve svém projevu historické události, především rok 1939 a výročí, která na letošní rok v této souvislosti připadají – 80 let od skončení 2.světové války, založení OSN v říjnu 1945 a konání světového kongresu studentů na Univerzitě Karlově v listopadu 1945. Publiku následně přiblížil význam a charakter Verdiho Requiem, této „opery v liturgickém hávu“. „Téma svobody prostupuje celým Verdiho dílem,“ uvedl a zdůraznil závěrečné „Libera me“ (“Osvoboď mě“) jako symbol touhy po osobní a duchovní svobodě. „Tato symbolika nabyla aktuálního významu znovu ve 20.století a uplatnila se také v tragických poměrech terezínského ghetta. Přestože jde o latinskou mši, Verdiho „Requiem“ se stalo pro židovské vězně hlubokým symbolem odporu a naděje. Dirigent Rafael Schächter (1905-1944) se odhodlal k “neuvěřitelnému činu” a se sborem terezínských židovských vězňů provedl Verdiho římskokatolické „Requiem“ patnáctkrát, vždy pouze s doprovodem klavíru. Dvakrát musel sbor obnovit, neboť nacisté jeho členy deportovali do vyhlazovacích táborů. Po posledním provedení byl Schächter deportován do Osvětimi, kde zahynul. Jeho odvaha však učinila z „Requiem“ symbol duchovního odporu, všeobecné touhy po svobodě a nezlomné vůle k životu platné bez rozdílu náboženství nebo národnosti,“ uvedl prof. Pavlíček.
Verdiho Requiem pod taktovkou Haiga Utidjiana v emocionálně rozjitřené atmosféře svátečního dne hluboce oslovilo posluchače. Vysoká muzikalita nastudování a provedení dala vyniknout nuancím Verdiho strhujícího díla. Báječná dynamika plynule a pružně oscilovala mezi křehkým pianissimem a působivým forte, dirigent volil vhodná tempa, adekvátním způsobem pracoval s agogikou. Všechny sekce studentského orchestru byly plně vyrovnané, vyzdvihnout je třeba už úvodní jemné šumění violoncell, souhru a krásné tóny trubek, přes vypjaté Dies irae až po závěrečné apelativní i meditativní Libera me.
Spolehlivě provedli své party sólisté známí ze sólových rolí na našich operních scénách – sopranistka Miroslava Časarová se zářivými výškami, mezzosopranistka Kateřina Jalovcová se sonorním mezzosopránem, tenorista Dušan Růžička se sytým tenorem příjemného témbru, výrazný byl svým soustředěným projevem koncertní pěvec Petr Sejpal se sametově znějícím zvučným basem. Sólisté přednášeli své party z prostoru mezi orchestrem a sborem, jejich hlasy se při tomto řešení krásně nesly auditoriem. Velmi dobrá byla u všech sólistů i srozumitelnost zpívaného textu. Početný sbor Univerzity Karlovy provedl party vyrovnaně v celém rozsahu, byl přesný, a také jemu bylo velmi dobře rozumět. Připomeňme jen na okraj, že pro sbor UK to nebylo v tom dni vystoupení jediné – díla české sborové tvorby 19. a 20. století zpívali dopoledne jeho členky a členové při pietním aktu před Hlávkovou kolejí, kde představitel Hlávkovy nadace a zástupci studentských organizací připomněli rovněž události 17. 11. 1989, a následně na Vyšehradě.
Dirigent Haig Utidjian provedl náročné Requiem Giuseppe Verdiho s Orchestrem UK a sborem UK již na jaře letošního roku, a jestliže se setkalo s mimořádně vřelým přijetím a srdečným ohlasem publika tehdy, nyní v listopadových dnech je zasáhlo silou hudební výpovědi a duchovní hloubkou, která byla umocněna i prostorem Betlémské kaple. Bylo monumentální i niterné, a přineslo zážitek, jenž posluchači ocenili upřímným a dlouhotrvajícím aplausem vstoje který ne a ne skončit. Orchestr už opustil svá místa, sbor odcházel, ale publikum zůstávalo a tleskalo. Protože Verdi a jeho hudba zůstala v srdcích a myslích posluchačů.
Hlávkova nadace zvolila pro slavnostní večer reprezentativní produkci. Můžeme jen doufat, že to nebylo naposledy, kdy hudební tělesa Univerzity Karlovy v Praze Verdiho Requiem provedla a že se orchestr, sbor a sólisté pod taktovkou Haiga Utidjiana sejdou při jeho provedení znovu. A ne jednou.
GABRIELA ŠPALKOVÁ
Foto։ Richard Cai
