ARMÉNSKO-EVROPSKÝ ČASOPIS "DNY"
OD ROKU 1999 V PRAZE
11 prosince, 2017
Կյանքը գնում է, ՕՐԵՐՆ են մնում     Život běží, DNY zůstávají.     Life passes, DAYS remain     Жизнь проходит, ДНИ остаются

Gevorg Deodatus (Astvacatryan) – majitel první kavárny v Praze

16 září, 2017 | 12:42

  

 

V roce 1707 byla v Praze otevřena první kavárna – jejím majitelem byl Armén Gevorg Astvacatryan (Deodatus) z Damašku. Podle některých zdrojů k otevření kavárny došlo až v roce 1714, my se však domníváme, že roku 1707 vznikla kavárna venkovní, zatímco po 7 letech byla otevřena druhá, krytá kavárna nebo, jak se tehdy říkalo, dům kávy. O tomto tématu jsme se krátce zmínili již v prvním vydání našeho časopisu v roce 1999, kde filmový scenárista Hayk Martirosyan uvádí, že v 17. století založil „jeden Armén z Damašku jménem Gevorg“ kavárnu na místě čínské restaurace, kde se nyní nachází restaurace-kavárna „U zlatého hada“. Shromáždění faktů o prvním majiteli kavárny v Praze trvalo přes deset let. Za tu dobu se nám podařilo seznámit se s literárním dědictvím Gevorga Deodata-Astvacatryana, které je uloženo ve státním archivu ČR a v Národní knihovně.

Už v roce 1983 ve 4. vydání časopisu „Sovetakan Hajastan“ byl otištěn rozsáhlý článek znalce českých dějin Hovhannese Harutyunyana o Gevorgu Deodatovi a první kavárně v Praze. Jak Čech Hovik (tak H.Harutyunyana oslovovali jeho přátelé), tak i další badatelé čerpali informace o Gevorgu Deodatovi z českého „Ottova slovníku naučného“  nebo Riegerovy encyklopedie.

            Obsáhlejší průzkum provedl později americký Armén Max Boudakian, který v roce 2000 v podzimním vydání anglickojazyčného časopisu „Ararat“ publikoval článek o Arménech v Praze a především o  Gevorgu Deodatovi, přičemž použil 17 různých pramenů. Podle autora se Deodatus narodil v roce 1668 a zemřel v roce 1730.

Čech Hovik nedokázal určit Deodatova data narození a úmrtí přesně, proto jako dobu narození uvádí druhou polovinu 17. století a jako datum úmrtí rok 1740. Toto datum uvádí také Ottova encyklopedie a další publikace české provenience.

Je známo, že se Gevorg Astvacatryan narodil v rodině obchodníka. Jeho rodiče byli arménští křesťané, což je uvedeno také v české encyklopedii. Jelikož jeho otec musel kvůli práci  často cestovat, své dětství Gevorg prožil v severní Africe (Káhira a Tripolis). V roce 1699 již perfektně ovládal latinu a italštinu a odjel do Říma, kde pokračoval ve studiích a přijal katolickou víru. Patriarcha Antiochie Ignác Petr mu radil stát se křesťanským kazatelem, ale náhlé úmrtí patriarchovo jeho plány změnilo. Gevorg byl přesvědčen, že patriarchu Ignáce a patriarchu alepského zavraždili Turci.

„Po dalších čtyřech letech v Římě se rozhodl podniknout cestu po Evropě. V roce 1704 potkal ve Vídni dalšího Arména a podnikl s ním velmi riskantní obchod, ale byl svým krajanem podveden a přišel o celé své jmění. Z nouze dal na radu svých známých a přijel do Prahy, kde otevřel první kavárnu.“ („Sovetakan Hajastan“) Není vyloučeno, že jeho obchodním partnerem byl Hovhannes Deodatus, jenž otevřel první kavárnu v metropoli Rakouska. O tom píše i M. Boudakian: „Tady (ve Vídni – pozn. red.) se seznámil se svými krajany, z nichž Hovhannes Deodatus přijel do Vídně v roce 1666 a v roce 1685 otevřel kavárnu. Další Armén Isahak Luka (také nazývaný Sahak Lukáš nebo Lukašyan) přijel z Jerevanu a začal obchodovat s kávou, čajem a jinými produkty“. V roce 1703 nebo 1704 se Gevorg po šesti měsících pobytu ve Vídni rozhodl vyzkoušet úspěšné podnikání svých krajanů v jiné části Habsburské říše – v Praze.

Výzkum Maxe Boudakiana prokázal, že Gevorg Deodatus zanechal důležitou stopu v tehdejších dějinách Prahy. Přijel do Prahy v roce 1705 a byl znám převážně pod arabským jménem Gorgos Hatalah el Demski, často však používal také latinskou variantu svého jména, a sice Georgius Deodatus Damascenus. Lidé v Praze jej většinou oslovovali Jiří Bohdan Damašský. Všechny tyto tři varianty jeho jména obsahují stejné křestní jméno a přízvisko v různých jazycích (Bohdan – bohem daný, odpovídá latinskému Deodatus a arabskému Hatallah, stejný význam má arménské příjmení Astvacatryan), zatímco třetí část jeho jména nám říká, že pocházel z Damašku. Podle Boudakiana se Gevorg na cestě do Říma zdržel v Istanbulu a jak tvrdí ředitel státního archivu v Praze V. Babička, byl proto znám také jako Gregor Armenier von Constantinopel.

Před příjezdem  Gevorga Astvacatryana do Prahy se káva prodávala v lékárnách.

Gevorg začal své pražské podnikání poměrně skromně. Chodil v  dlouhém arabském kaftanu a turbanu po centrálních ulicích Prahy, převážně ve Starém Městě, a prodával kávu. V levé ruce držel ohřívadlo pro přípravu kávy a v pravé ruce měl krabici s různými šálky a cukrem. Dle některých zdrojů nosil na turbanu postavený tác. Díky rozkvétajícímu obchodu se nakonec usadil v Praze natrvalo, v roce 1707 získal české občanství a oženil se s Annou Žínkovou. Měli tři děti: Víta, Ludmilu a Viktorii. V té době Gevorg získal také od císaře Josefa I. povolení k založení stálého obchodu. Předtím pouze chodil po ulicích Prahy, vyvolával svým orientálním úborem pozornost okolí a nabízel kolemjdoucím kávu. Právě kvůli oblečení si lidé mysleli, že je Turek nebo Arab a dokonce dům v Karlově ulici, kde bydlel, nazývali „U dvou Arabů“.

Tak v roce 1707 otevřel Gevorg vedle domu „U zlatého hada“ svůj malý obchůdek, který později rozšířil. Hovhannes Harutyunyan o tom píše: „Na začátku  Gevorg Astvacatryan, též známý v Praze jako Jiří Deodat, Gorgos Hatalah el Demski a Georgius Deodatus Damascenus, chodil po ulicích se svou mobilní kavárnou, ale zanedlouho byl obchod tak úspěšný, že měl možnost na rohu ulic Liliová a Jezuitská (nyní Karlova) koupit přízemí domu „U zlatého hada“ a otevřít tam první kavárnu ve městě. Toto místo v centru Prahy se díky podnikavosti a příjemné povaze Gevorga Astvacatryana stalo nejznámějším místem ke shromažďování lidí“.

Max Boudakian zase píše v „Araratu“: „V knize T. Portera „Praha – kultura a dějiny“ vydané v roce 1991 se uvádí, že na křižovatce ulic  Liliová a Karlova stojí renesanční budova „U zlatého hada“, kde se od roku 1714 nacházela první pražská kavárna a vlastnil ji Armén Deodatus Damajan“. Zde se však autor rozhodně mýlí, protože v tomto roce Deodatus otevřel jinou kavárnu na místě, kde je dnes hotel „U tří pštrosů“.  Na webové stránce tohoto hotelu se dočteme značně překroucenou informaci, totiž že tam v roce 1714 Armén Deodat Ramajan otevřel první kavárnu v Čechách a prodával tam kávu, kterou přivážel Řek Deodatus Damascenus. V létech 1972-76 byla budova generálně rekonstruována a dnes funguje jako hotel  „U tří pštrosů“. Rok 1714 se vztahuje k této druhé kavárně, kterou některé české zdroje mylně považují za první stálou kavárnu v Praze.

 

restaurace-kavárna „U zlatého hada“

Poté Deodatus dále rozšířil své obchody a v roce 1714 na Starém městě koupil nový dům. Podle všeho se tento dům nacházel v ulici Celetná. Nová kavárna „U zlatého hada“ měla zajímavý interiér a na stolech byly dokonce šachovnice. Tři okna kavárny byla ozdobena výroky z Bible v arabštině. Spolu s kávou se podávalo také červené víno. V té době se již Deodatus zcela začlenil do společenského života města. V květnu 1716 ve své kavárně oslavil narozeniny syna císaře Karla VI. prince Leopolda – chtěl tak vyjádřit svou vděčnost zemi, kde našel nový domov. Každý, kdo řekl „Dlouhý život rodině císaře“, dostával od něj zdarma sklenici vína.

„Majitel první kavárny v Praze získal velké uznání také díky svým teologickým a etickým dílům v latině a němčině“.

Deodatus se natolik včlenil do společenského života říše, že dokonce začal psát pamflety na různá témata, například o křesťanech Blízkého Východu. Psal také o vedoucích představitelích židovské komunity v Praze a jejich charitativním fondu. O tomto tématu nepojednával zrovna pochvalně a jeho prvořadým terčem se stal tehdejší hlavní rabín Prahy a Českých zemí David Ben Abraham Openheimer, který byl správcem peněžní sbírky určené pro Židy v Jeruzalému. Tyto Deodatovy pamflety se staly důvodem vážného konfliktu a rabín David Ben Abraham Openheimer  nakonec na Deodata podal stížnost k soudu. V Pražském státním archivu je doposud uloženo 177 rukopisných stran vztahujícím se k tomuto soudnímu případu. K psaní těchto pamfletů prý Deodata podněcovali jezuité. Kromě soudního sporu měly tyto neshody pro Deodata další vážné následky. Místní židovská komunita udělala všechno proto, aby ho ožebračila. Rozčílení majetní Židé mu odmítali poskytovat nové úvěry a časem nahromaděné dluhy dovedly Deodata ke krachu. Český redaktor a spisovatel Jaromír Smejkal to vyjádřil lapidárně – jak rychle Deodatus zbohatl, tak rychle o všechno přišel. Byl až po krk v dluzích a podle Boudakianových zdrojů odjel v roce 1723 tajně do Německa, aby se vyhnul trestnímu stíhání. V Lipsku v roce 1724 napsal  novou knihu, kde komentoval svůj konflikt s rabínem.

Řada českých encyklopedií (encyklopedie Františka Ladislava Riegera vydaná v letech 1860-1874 v 14 svazcích, Ottova encyklopedie (1841-1916) a encyklopedie Jakuba Malého vydaná 1888-1909 v 27 svazcích)  uvádí jako datum vydání této knihy rok 1734. To je zjevný omyl, protože kdyby Deodatus zemřel v roce 1730 (jak uvádí Boudakian – viz výše), pak by tuto knihu nemohl napsat. V českých archivech jsme navíc knihu s takovým datem vydání neobjevili. Existující Deodatovy knihy mají data vydání v rozmezí let 1711-1719.

Deodatus napsal z Lipska dopis císaři Karlu VI. a získal od něj v roce 1726 milost. Dluhy mu byly prominuty, pouze pražské židovské komunitě zaplatil 130 zlatých dukátů. Deodatův život však již nebyl jako dřív. Manželství se mu rozpadlo a sám byl ožebračen. Podle Boudakiana zemřel Deodatus v roce 1730 ve věku 62 let. (Jiné zdroje uvádí rok 1740). Rok po jeho smrti byla jeho kavárna zavřena. Devět let poté byla v Praze otevřena další kavárna – Divadelní kavárna v Kotcích.

Gevorg Astvacatryan zemřel v chudobě a jako vzpomínku na sebe zanechal kavárnu „U zlatého hada“, několik rukopisných a tištěných děl a dva své basreliéfní portréty od neznámých autorů (Ottová encyklopedie uvádí, že tyto basreliéfní portréty existovaly až do konce minulého století, ale kde se nalézají nyní není známo). Na domě U zlatého hada visela prý také deska s nápisem:  „Toto je první pražská kavárna otevřená v roce 1707 arménským kupcem z Damašku Jiřím Deodatem“.

Deodatus napsal 5 knih v latině, 3 knihy v němčině a teologická a etická díla v arabštině (6 z nich jsou rukopisy), která obvykle měla velmi dlouhé názvy. Většina z jeho knih a některé rukopisy jsou uloženy v Pražské národní knihovně a centrálním archivu, v knihovnách města Brna a Olomouce. Dva rukopisy jsou ve fondu obnovy České národní knihovny.

Zde je seznam některých jeho knih:

 

Na závěr bychom chtěli dodat, že Deodatovy rukopisy byly díky sponzorství ředitele společnosti „Miko International, a.s.“ Gevorga Avetisyana digitalizovány a budou odeslány do jerevanského Matenadaranu. Redakce časopisu „Orer“ disponuje fotokopiemi některých děl. Za účelem ochrany starých rukopisů je pořizování kopií v České národní knihovně zakázáno.              

   Hakob Asatryan, 2009

ORER magazine 5/50 2009 

PRAHA

 

P.S.  V letech 2007-2009 vystoupil v arménských novinách Chačatur Dadayan s varováním, aby si jiní novináři nepřivlastňovali plody jeho práce o první kavárně v Praze, poněvadž on o tom psal jako první. Tímto informujeme tohoto váženého pána o tom, že už 24 let před ním, v roce 1983, byl v časopisu „Sovetakan Hajastan“ publikován na toto téma článek znalce českých dějin Hovhannese Harutyunyana, a v roce 2000 zveřejnil svou důkladnou studii o tomto předmětu v časopisu „Ararat“ také americký občan Max Boudakian.

restaurace-kavárna „U zlatého hada“


Související zprávy
1. 19 milionů korun za obraz Bouře na moři od Ivana Ajvazovského
2. Výstava Křesťanský východ zblízka
3. M. Štěch jednal v Arménii o hospodářské spolupráci a o situaci v regionu
4. Osmnáctiletá Karina Movsesjan vyhrála soutěž o nejlepšího mladého vědce Evropy. Porota ocenila její výzkum rakoviny
5. Robin Böhnisch. Usnesení Poslanecké sněmovny nepotřebuje žádné další schválení v Senátu ani podpis prezidenta republiky.
6. Udělení čestné afiliace FF UK dr. Haigu Utidjianovi
7. Jerevan uvítal odsouzení genocidy Arménů českým parlamentem
8. Česká republika uznala arménskou genocidu
9. Program akcí ke 102. výročí arménské genocidy 24. dubna 2017
10. Talentovaný malíř Narek Van představen v Galerii Jakubská

Komentář

© ORER.CZ 2003-2012, ORER.EU 2012-2017
Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.