27
, lis

Նորություններ
Typography
  • Smaller Small Medium Big Bigger
  • Default Helvetica Segoe Georgia Times

 

Když épeirjský vládce Pyrrhos napadl jižní Itálii, po bitvě u Auscula v roce 279 př. n. l. zvolal: „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni.“ S podobným výrokem by Alijev souhlasil.

Čím déle trvá válka v Náhorním Karabachu, tím více si Arméni získávají popularitu celého světa. Již měsíc odolávají ázerbájdžánské armádě, kterou podporují jak Turci, tak i islamističtí džihádisté ze severu Sýrie. Z tažení na Karabach se stalo ázerbájdžánské fiasko. Na obsazení nárazníkového pásma ztratila ázerbajdžánská armáda velkou část svého vojenského arzenálu. Na další podobné tažení již přestává mít kapacitu. I přes početní i technickou převahu Ázerbájdžánci získali na jihu bezvýznamné regiony, které jsou ze strategického pohledu dlouhodobě neubránitelné. Turci vědomi si tohoto nezdaru odhlasovali v parlamentu Ázerbájdžánu vojenskou podporu, pokud o ní Baku zažádá. Otázkou je, jestli se bude ázerbajdžánskému prezidentovi Alijevovi do takové obchodu vůbec jít. 

Ilham Alijev začíná ztrácet půdu pod nohama. Lidé jsou nespokojení válkou, o které prohlašoval, že potrvá pouze několik dní. Pokud by přijal pomoc Turecka, dal by svému lidu najevo, že vojenská akce selhala, riskoval by ztrátu suverenity a stal by se pouhým vazalem Turecka. Když pomoc odmítne, bude muset nabídnout Arménům příměří, které ho v očích národa zdiskredituje. Přesto je tato alternativa pro něj přijatelnější než se stát provinčním diktátorem pod protektorátem Turecka. Proto se Ilham Alijev pokouší po nezdařilém Blitzkriegu zavést téma na příměří.  Alijevovo dvakrát porušené příměří však u Arménů nebudí důvěru, že by třetí nabídku myslel vážně. Jejich nedůvěru vzbuzuje i fakt, že do Ázerbájdžánu neustále přilétávají džihádisté z Turecka. 

Džihádisté ze Sýrie, kteří bojují v ázerbájdžánské armádě, jsou pro Alijeva i Erdogana časovanou bombou. Turecko do Ázerbájdžánu navezlo tisíce džihádistů ze severu Sýrie i Libye. Bojovníkům slíbilo velké odměny, které však nedostávají. Nespokojeni teroristé začínají rebelovat a ztrácejí nad nimi kontrolu. V ázerbajdžánských vesnicích dochází ke konfliktům mezi teroristy a místními občany. Americké tajné služby již varovaly své občany v Turecku a Ázerbájdžánu před teroristickými útoky. Írán již přesunul k ázerbajdžánským hranicím svou armádu, která má zkušenost s bojem proti syrským teroristům. Podle posledních informací Turecko přesouvá džihádisty k Egejskému moři, kde hrozí další konflikt s Řeckem. Odtamtud je to kousek do EU. Konflikt má velkou šanci rozšířit se na všechny světové strany.

Kvůli diplomatickým přestřelkám zahraniční diplomaté opouštějí Ázerbájdžán i Turecko. Představitelé velkých zemí kritizují ázerbajdžánskou agresi a velké zahraniční firmy ruší dodávky zbrání Turecku i Ázerbájdžánu. EU si také začíná uvědomovat nestabilitu projektu Southern Gas Corridor, který vede z Ázerbájdžánu kolem konfliktních regionů do Evropy. Doufala, že jí ázerbajdžánský plyn zaručí nezávislost na ruském plynu. Čerpání plynu z Ruska se však stane pro EU mnohem bezpečnější možností než z nepředvídatelného Ázerbájdžánu. Díky agresivní Erdoganově politice se Turecko propadá do hluboké ekonomické krize. Erdoganovy neúspěchy na válečném i diplomatickém poli způsobují zbrklá rozhodnutí, která podkopávají důvěru západních spojenců. Turecko se vydalo cestou mezinárodní izolace.

Rusko, které zatím v tomto konfliktu hraje roli prostředníka, však s obavami sleduje rozšiřování tureckého vlivu v regionu. Na území Ázerbájdžánu se nachází několik tisíc džihádistických bojovníků, kteří mohou kdykoli přejít do Ruska. V případě posílení vlivu Turecka v Ázerbájdžánu by si NATO mohlo postavit u Kaspického moře svou základnu, což je to poslední, co by si Rusko přálo. Rusko se snaží zachovat své postavení energetického magnáta a ázerbajdžánský plynovod směřující do Evropy vnímá jako svého konkurenta. Kvůli těmto obávám nakonec Rusko preventivně zasáhne v Ázerbájdžánu proti teroristům. Ázerbájdžán to ponoří do vnitřního politického chaosu a stane se pro západ méně atraktivním.

Jediným reálným řešením pro celý region je mezinárodní uznání Náhorního Karabachu, které by spustilo proces normalizace vztahů s Ázerbájdžánem.  Pouhé příměří oddaluje další neřešitelnou válku.

David Jan

Praha